Komentář k rukopisu Práva horenská Markrabství moravského
Tento rukopis viničního řádu, uložený ve Státním oblastním archivu v Mikulově jako součást nezpracovaného fondu Archiv obce Němčičky, vznikl v letech 1662 až 1692, v době, kdy majitelem hodonínského panství byl Fridrich z Oppersdorfu, jenž vznik rukopisu inicioval.
Jedná se o opis dnes již neexistujícího viničního řádu, který pro Moravu, resp. pro Židlochovice nechal vytvořit moravský markrabě Jošt, synovec Karla IV., někdy v letech 1379 až 1402.
Tento Joštův řád postupně přejímaly různá moravská města a obce a v 16. století nabyl v právním vědomí moravských vinařů a judikatury jejich soudů postavení obecně závazného horenského práva, označovaného většinou jako tzv. Práva horenská Markrabství moravského, a to až do vydání nové právní úpravy Josefem II. v roce 1784.
Joštův horenský řád byl zaváděn jak panovnickými privilegii, tak i tím způsobem, že jednotlivé obce si pořizovaly jeho opis a upravovaly si ho pro svoji potřebu. Nechávaly si ho také potvrzovat střídajícími se majiteli panství. Neznámo, kdy prošel původní horenský řád tzv. krátkou redakcí, tedy, že z původních 39 ustanovení bylo vybráno jen 26 článků. Opisovatelé jej v některých případech také kombinovali s články horenského řádu, který byl vydán horenským soudem v donorakouském Falkensteinu. Tento řád předcházel Joštovu řádu a první zmínka o něm existuje již v roce 1309. Využívání obou právních ustanovení, která jsou obsahově i formálně (jazykově) poměrně odlišná, lze pozorovat i ve znění němčického rukopisu.
Ze 42 dodnes zachovalých opisů Joštova horenského řádu náleží většina těchto rukopisů do tzv. bzenecké redakce. Tato česky (moravsky) psaná verze o 41 článcích byla pořízena někdy v polovině 15. století neznámo kde, snad právě v Bzenci, jakožto předním centru moravského vinařství. Tato podoba horenského řádu se rozšířila v obcích na území Brněnska a Hodonínska.
Značná míra fyzického opotřebení všech pěti folií němčického rukopisu nasvědčuje skutečnosti, že tento řád býval v Němčičkách každoročně předčítán při slavnosti zarážení hory, která se až do konce 19. století konala na návrší u kaple sv. Antonína.
Jedná se o doslovný přepis archiválie, jen částečně korigovaný podle současných jazykových pravidel s cílem zachovat autenticitu a charakter textu. Rozložení textu (článků řádu) na stránky odpovídá archiválii. *
Zpracoval Zeno Čižmář, Brno, červen 2023
* K tématu též: František Nosek: Práva (vino)horenská. Selský archiv, Časopis pro obecné i kulturní dějiny selského stavu hlavně moravského i slezského, roč. IV, 1905, č. 2
Jiří L. Bílý: Horenský řád markraběte Jošta. ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS FACULTAS IURIDICA, roč. 2000, č. 2
Práva horenská Markrabství moravského
1)
Předně a nejprve ohlašujem, že pán náš markrabě J. M. kníže země, tento jest pravý Pán gruntovní hor v zemi Moravské, cožby se stalo neb přihodilo svárlivých aneb obtížných věcí, a to na J. M. horní konšele s pilností vznésti máme, a J. M. má to spraviti a vypraviti jakožto vrchní pán a správce soudů našich.
2)
Oznamujem, že každý perkmistr jest mocen na místě J. M. nad horami, a jeho horní konšelé, ti moc takovou mají a jako pergmistr jsou, a kdožby prodal aneb koupil vinohrad, kdyžby perkmistra nemohl míti, tehdy může jeden konšel horní odevzdati neb přijíti, dala perkmistru jeho právo: kdo čtvrť vinohradu přijímá, ten má dáti 2 „D“, a ten, kdož odevzdává má dáti 1 „D“. A pergmistr má dáti oba vepsati v horní knihy, zač jest prodán a které časy neb léta pro potomní nesnáze.
3)
O soudu také oznamujem: že dvakrát v roce právo aneb soud horní osazeno býti má: první soud tu neděli po sv. Jiří: a druhý tu neděli před sv. anebo po sv. Vavřinci, lečby z některé zvláštní příčiny odloženo bylo od samého Pána gruntovního.
4)
Také oznamujem: že všickni kteří vinohrady v horách mají: ti mají v ty časy jmenovaně při obojích soudech anebo právích bejti: každý má oznámiti své vinohrady před perkmistrem a horními konšely a má dáti z jedné každé čtvrti 1 „D“, a kdož by toho neučinil, ten propadne 10 gr. (bílých) tolikrát, kolikrát toho neučiní, a to beze všeho odporu.
5)
Také oznamujem: že žádný vincour náměstska, když se najímá, vždy vyříkati nemá před sedícími lidmi: lečby to učinil s radou a vůli horních konšelů neb pergmistrův v radě sedících a na kohožby a koliráte to dovedeno bylo, tolikrát propadne 10 gr. svým pergnosům, a v tom pán jeho vinen nic nebude.
6)
O shnilé kolí také oznamujem: že vincourovi odpuštěno jest, aby sobě shnilé kolí sbíral: a pakli by on aneb vladař jeho aneb jeho dělník lámal kolí a užitečné na kusy, ten jest na milosti pána svého, a hrdlo propadl on i každý ten, kdož by to činil.
7)
O vzetí kolka také oznamujem: kdyžby který pocestný člověk vzal jeden kůl v horách, na kterýžby se podpíral, ten za to nic nepropadne: a kdožby vzal dva a popaden byl s nimi, ten propadl pět funtův aneb ruku: pakli by vzal tři, ten propadl hrdlo.
8)
O tlučení kolí takto oznamujem: kdyžby již kolí k bití bylo, hospodářovi ku požitku: že kdožby jediný kůl vzal sobě ku požitku a hospodářovi ke škodě, ten hrdlo tratí.
9)
O místě před vinohradem také oznamujem: že místečko před vinohradem má tak široké bejti, co vůz s koňmi dlouhý jest, a to místo má tak veliké právo jako vinohrad sám, a kdožby se na toto místo utekl a jej kdo řečí neb jinými neslušnými věcmi urazil, ten propadl pět funtův anebo ruku. Pakliby utekl do vinohradu o poctivou věc, tedy má plný frejunk jako v kterém místě až do perkmistrova příští, aneb do příští jednoho konšele: ti mají ho dáti ku právu jeho odpovědi, kdož k němu žalovati má. Pakli jest věc nepoctivá, tehda ten nemá žádný frejunk, jako zrádce, pakli mordíř a také násilník.
10)
O svádě ve vinohradech my také oznamujem: Kdyžby se dva dělníci ve dvou vinohradech svadili a že by je meze dělila, ačby kolivěk v hromadu nepřišli, jeden každý z nich propadl 10 gr. Pakliby v hromadu běželi přes meze a jeden druhého udeřil, tehdy jsou frejunk zrušilý, a hrdlo propadli. Pakliby kdo svého života na vinici bránil a nemohl toho nijakž ujíti a v tom že by zabil druhého, ten proti hoře ani proti horným nic by vinen nebyl, jedině aby proti Bohu a přátelům odložil jakž právo jest.
11)
O rúně a mezech mezi vinohrady my také oznamujem: že vnitřní meze svým chodem přísluší a k zevnitřnímu vinohradu ačkoli jich obojích jest. Také nemá z obou stran blízko sebe meze dolovati, než pňoví má tak od meze daleko státi, coby motykou mezi pněm a mezi mezerou mohl táhnouti a, kdožby v tom byl postižen, žeby k němu blízko doloval sobě ku polepšení a žeby se skrze to meze kazila: kolikrát by to koli udělal, tolikrát pět funtův a pergmistrovi 12 „D“ a sousedu svému, aby škodu napravil.
12)
O podtahování pod zem obloukův my také oznamujem: Kdožby jeden vinný peň aneb více svého souseda vinohradu pod zemí do svého vinohradu svedl a jinému pňoví odjímal, svému sousedu ku škodě a sobě k polepšení. Uzná-li jeden konšel horní aneb dva muži obecní a bude svědky přemožen, ten hrdlo propadl a jest falešný a přísluší na rošt. A pakli uteče, tehdy jeho všecek statek movitý a nemovitý propad Pánu svému a jest nevyčtený a nemůže nikdá žádného frejunku míti.
13)
O vytažení obloukův my také oznamujem: Kteříby kopači nebo člověk peň dolovaný aneb oblouky vytahoval anebo uřezoval sobě ku požitku a vinohradu k škodě, on jej prodej aneb seď na jiné místo, bude-li tím popaden, propadne hrdlo a přísluší na rošt.
14)
O krádeži vína my také oznamujem: Kdožby ve vinohradě popaden byl ve dne aneb v noci, kdyžby víno zralé bylo, a bral by víno, ten jest hrdlo propadl a pokládají jej za zloděje, a kteréž by soused jej popadl, tomu má všechna obec a hora neb právo pomoci buď na mistra aneb komu kolivěk, a což by kolikvěk nákladu bylo, má s ním všecka obec trpěti.
15)
O krádeži my také oznamujme: kdožby chodil na soumezí aneb na frejdu na hoře neb dole a nekradl by nic, ale má úmysl krásti, bude-li popaden, bude počten za zloděje a hrdlo tratí.
16)
hotařích my také oznamujem: když hotaře sadí, ten má věrně hlídati a tomu jest odpuštěno, když večer domů jde po zvonění klekání, aby sobě vzal tři hrozny vína a ty má nésti v ruce a ne v koši a má je ukázati pergmistru aneb jednomu hornímu konšelu; neudělá-li toho, mají v jeho domu hledati a, najdou-li u něho znamení, buď málo nebo mnoho, ten propadl hrdlo, a také toho právo k němu jest, dělal-li by ve své boudě mest anebo prodával-li by hrozny buďto ve dne aneb v noci, aneb prodával-li by ovoce ze stromu aneb na stromu, každý takový propadl hrdlo. Takové hotařů právo jest, a v sobě zavírá, jestli že by jej kdo nutiti chtěl pod horou buď jízdní aneb pěší aneb obecní člověk o lidský statek a bude v tom popaden, hrdlo tratí.
17)
Právo pegmistra na hrozny: Také pergmistr má to právo, aby jemu hotař každou sobotu tři hrozny dal neb košík vína, ježto by to víno státi mohlo 2 „D“ a má bráti na konci v hoře a 1 má bráti napříč všecky vinohrady z jednoho vinohradu do druhého.
18)
Soud o vinohradech: Také hory toto za právo mají, když dva sousedé o jeden vinohrad buďto známí neb neznámí se soudí, tehdy perkmistr na jich obojích právo má přípovědný vzíti a má každému práva popříti a obě strany zaručiti ku právu a potom se o tu věc suďte; a na kterým sejde, ten propadl Pánu svému 10 gr. a pergmistru 12 „D“ Pakliby se chceli zase souditi, tedy tomu, který je právem ustál, má pretendírovati hotových peněz položiti tolik, jak ten vinohrad drahý jest a potom nechť žaluje co chce.
19)
O odvolání k soudu my také oznamujem: Jestli že by se který člověk odvolal buďto žalobník neb odporník k soudu, ten má učiniti ze čtyř stolic perkmistrův a jich radou a mají k tomu vzíti své při horách, kteříž mají vinohrady aneb jiné dobré lidi moudré, mohou-li smluviti se, to přitom: pakli se nemohou smluviti, mají se utéci k našemu Pánu markraběti této země a J. M. na to vydati ortel s radou svých služebníkův a s radou měšťanův v Brně, a což tu nalezeno bude, to mají zase dáti na dědinu, tu kdež se o to soudí a při tom má zůstano býti a žádný se dále odvolati nemůže.
20)
Kdož by vinohrad zastavil, my také oznamujem: Jestli že by kdo svůj vinohrad zastavil, buďto židu aneb křesťanu pro svou nouzi, tedy má býti vymíněno před perkmistrem, co zastavuje, požitek-li, kterým by se ten vinohrad vyplatiti mohl, a aby pňoví zůstalo; pakli zastavuje grunt k tomu, totiž do roka, to stojí při židu, chce-li se s tím požitkem hojiti, pakli by co na požitku sešlo, tehdy on může pňoví prodati , ale má prve dlužníkovi svému svým vědomím dáti věděti; a nevyplatí-li ho třikrát ve čtrnácti dnech anebo šesti nedělích, tehdy on může ten vinohrad prodati; co nad to bude, to dlužníkovi svému navrátiti má. Pakli by co sešlo, to má dlužník vyplniti; a jestli že by kdy žid aneb jiný člověk půjčil na vinohrad a dal své přípovědný před horním a pergnosy, ten má svoje peníze na každý rok před právem ohlásiti, a neučiní-li to, pohorší svému právu, ale to stojí při pergmistrovi a při židu. Zdáli se, že by ten vinohrad za to dosti drahý byl. Tedy má ten vinohrad žid prodati, aby vinohradu nic nesešlo a aby dělán byl tak, aby Pánu nic nezhynulo na jeho platech a ten chudý člověk nemá tím nic vinen býti jiným statkem svým.
21)
Kdo by koupil víno přespolní, my také oznamujem: Kdyby který host víno koupil v horách, tedy ten, kdož by víno prodal, má jemu to víno před svými dvěma sousedy pro svědectví hamovati; tak aby Pánu na jeho desátku nic nesešlo, a má to vypraviti bez handrcování a má ochrániti za míli od hory, a žádný usedlý člověk nemá zapovídati toho člověka aneb pro peníze obstavovati. Pakli se dva hosté o jedno koupí svadili, tedy nemůže jeden druhého obstaviti, a má jim na druhý den právo pomoci, aby na třetí den mohli vypraveni bejti.
22)
O hamu my také oznamujem; že mají ham udělati a ten hamován býti s radou pergnosův, aby byl k sobě i do sebe k braní i dávání.
23)
O vybírání desátkův my také oznamujem: že desátník má svou čtvť hamovati na horním kbelu, s vědomím a radou horních konšelův, kterýmž on svůj desátek bráti má, a pergmistr anebo jeden pergnos má s nimi jíti, aby se lidem spravedlivě stalo. Pakli by chudý člověk své víno do beček vlil, tedy desátník má vzíti míru spravedlivou na jednom drejlinku a víno hamovati, buď málo nebo mnoho; pakli by ten člověk neměl tolik vína, tedy má v druhém neb ve třetím vinohradě vedle sebe na hoře neb dole koupiti, aby Pánu svému desátek vyplnil.
24)
Kdyby víno před desátkem překryl, také oznamujem: Že desátník má právo toto: kdožby své víno překryl tajně je schovajíc a desátku pravého nedal, a bylo to na něm shledáno, ten jest desátníku neb Pánu gruntovnímu to víno, což v tom vinohradu utížil, propadl a má jemu jenom vědro desátý dáno bejti, a potom jako k jinému zloději trestaným se má přikročiti.
25)
Kdo na pňoví víno kupuje v nový: tako to hora za právo má, kdož v hory víno na pňoví kupuje, ten má svou přípověď dáti pergmistrovi před jedním pergnosem neb konšelem horním: jestli že by se potom víno kazilo skrze povětří neb krupobití, aneb skrze které koliv dopuštění Boží, a že by ten chudý člověk neměl jemu co dáti, a také jestli že by nenašel koupiti v třetím vinohradu od sebe dole neb na hoře, má jeho zase peníze vrátiti; pakli by jich jemu nedal, tedy ten má své peníze na pňoví.
26)
O perkrechtu dání. Také hora za právo toto má: jestli že by se kdy kterého roku víno zkazilo neb neurodilo, a že by se kdo neměl z čeho perkrechtu dáti, a nenalezl v hoře koupiti, tedy Pán jeho na jiný rok má jemu beze vší škody čekati.
27)
O obstávce vína pod horou, také hora toto za právo má: že žádný člověk nemůž vína v hoře pro peněžitý dluh zapovídati, lečby to prvé byl zaopatřil před perkmistrem a horními konšely, právo svou přípovědí tedy on jest nejprvnější a obdrží své právo.
28)
O upomínání dluhův dále hora za právo má: Že každý dlužník pro upomínání dluhův má jeti míli od hor beze vší překážky.
29)
Kdoby vinohradu neřezal: také hora vinohradní toto za právo má: kdoby vinohrad měl a nemohl ho dělati a k tomu se nepřičinil, aby řezán byl, kdyby jiní řezali i kopali, a že by se víno v pupencích na vinohradě ukazovalo, ten vinohrad jest propaden Pánu gruntovnímu beze vší odpory. Pakli by ten člověk neb erbové jeho chtěli zas ten vinohrad míti a od Pána gruntovního vyplatiti, má jim k výplatě neobtížně dán bejti, a má se se sousedem svým o shodu umluviti a Pánu svému pět funtův má dáti, pergmistrovi 10 gr., anebo ten vinohrad, ale vždy sám od sebe i ode všech svých přátel a erbův.
30)
O dědictví také hora toto za právo má: Kdož vinohrad má v svém moci den a rok, kterýž bykoliv dědic usedlý v zemi byl a po smrtelné ruce chtěl by toho vinohradu držitelem býti, ten se má každý rok na právě horním jedním penízem připovídati; neučiní-li toho a zanedbal by jeden rok, sám se svého práva zbaví a, chce-li on neb erbové jeho k tomu co říci, tehdy má tak mnoho pretendyrovati aneb jak psáno na hoře jest uručiti těch pět funtův.
31)
O poručnících dále také hora toto právo má: když poručníci vinohrad v své moci mají a jej drží, kteréhožto vinohradu nejbližší erbové čekají, když k svým létům přijdou a ježto jim z toho poručníci odpovídati mají: opustí-li to den a rok, sami sobě v tom překážku učiní každý rok, nebudou-li se na každý rok připovídati.
32)
O sbírání vína také hora za právo má: když by se již víno bráti aneb sbírati mělo, kterýž by šel soused ze svého vinohradu mimo vinohrad souseda a jemu stoje na jeho mezi bráče vzal; ten jest pergmistrovi za každého bráče 5 gr. pokuty propadl, pakli by stál na své mezi a volal by na bráče, on nic nepropadne.
33)
O pasení dobytka také toto hora za právo má: Když již víno seberou, tedy pergmistr s radou horních konšelů má provolati, aby žádného dobytka, krav, koní, sviní, ovec do vinohradů nepouštěli a, kdy by číbykoliv dobytek postižen a popaden byl, ten propadl z každé hlavy dobytka 4 gr. a od každého drobného dobytka 1 gr., a komu by se škoda stala, to opraviti a s ním se umluviti má.
34)
O ostrlizu jest také zapovědíno, aby žádný neostrlizoval než ve svém vinohradě, lečby všude v horách sebráno bylo, a kdožby v tom byl popaden, ten pergmistru pokuty 5 gr. propadl.
35)
O honbě aneb myslivosti také toto jest zapovědíno: Všelijaká honba aneb myslivost přes celý rok nemá ve vinohradech bývati, a kdož by s koněm popaden byl, ten ztratil kůň a k tomu propadl 5 funtův: Pakli by moci ujel neb byl-li by jízdní proti moci, buď nám v tom J. M. markrabě ku pomoci, jakož prvé psáno jest a k J. M. o to se utéci mají aneb k Pánu gruntovnímu.
36)
Rýví cizího nebrati také hora za právo má: kdožby pňoví aneb rýví z cizího a číhokoliv vinohradu domů bez vůle jeho nosil, ten propadl 5 gr. pergmistrovi.
37)
Vína v hroznech neprodávati, také hora za právo má: Když víno zralé, a že by kdo ze svého vinohradu před vinobraním pomalu víno v hroznech nebo jináče prodávati chtěl, toho nemá žádný učiniti bez povolení Pána gruntovního, komuž ty vinohrady přináleží; a pakli by to bez vůle Pána a horního učinil, ten propadne to víno, co v tom vinohradě má a hornímu 10 gr. pokuty.
38)
Stezky nenáležité zapovědiný, také hora za právo má: že všecky nespravedlivé stezky mezi vinohrady jsou zapověděné, a kdožby v tom popaden byl, ten propadl pergmistrovi 10 gr. A chtěl-li by toho pergmistr zanedbati, a byl-li by přemožen a přesvědčen jedním konšelem horním, ten jest propadl Pánu svému pět funtův tolikrát, kolikrát se toho dopustil, beze vší milostí.
39)
Vína z cizích hor nešenkovati psáno jest, že hora za právo má: také aby žádný vína z cizích hor nevozili, pokavádž z těch hor vína desáteční mají. Pakli by žádný šenkovati a dávati nechtěl a obci skrze to ouzkost na víně byla, mají moc koupiti kdekoli od starších a šenkovati podle kupu a spravedlivého rozeznání některých obecních lidí, kteříž by k tomu přivoláni byli.
40)
O hotařích také ohlašujem, že žádný hotař nemá do vinohradu než na tři grefty jíti pod pokutou hrdla ztracení, než uhlídá-li žeby byla škoda od koho buď od ptákův neb od dobytka aneb od jiného dělána, má jíti ptáky vyhnati a dobytek na právo přihnati.
41)
Psi mají vázáni býti, když hrozny zaměkají; také ohlašujem: v kterým vinohradě pes postižen bude a hotař jej postihne, ten kteréhož jest pes, má dáti hornýmu 10 gr. pokuty a hotařovi 1 gr. a to komu ten pes škodu udělal porovnati s ním povinen jest.
Vysvětlivky pojmů:
„D“ – denár
Desátník – výběrčí vinného desátku
Erbové – dědicové
Frejunk – daňové osvobození
Funt – váhová jednotka (může být míněna i ve vztahu množství mincí dané měny), přibližně 0,5 kg
Gr. – groš
Greft – rigol vedený ve svahu vinohradu po vrstevnici osázený révovými keři, zabraňující splavování hlíny
Ham/ovat – hráz, zátaras, omezit, nebo také: spokojit se, nebrat více než…
Hotař – hlídač vinohradů
Horník – majitel vinice, vinař
J. M. – Jeho milost
Ostrliz – sběr hroznů po ukončení vinobraní
Pán gruntovní – moravský markrabě Jošt Lucemburský
Perkmistr (horný) – nejvyšší představitel správní, ale také soudní autonomie vinohradních hor. Do funkce byl delegován zeměpánem, později pozemkovou vrchností.
Pergnosové – nebo také horní konšelé – pomocníci perkmistra při výkonu pravomocí, vyplývajících ze správní a soudní autonomie viniční oblasti
Pergrecht – obecně viniční právo
Rúna – hraniční příkop mezi vinohrady, zpravidla napříč vrstevnicí svahu vinice
Vincour – vedoucí dělníků pracujících na vinici